Před nějakým časem mě Martin Hassman upozorňoval na kuriózní název firmy. Jedna plzeňská firma se totiž jmenuje HTML s.r.o. Nevím, nakolik se jedná o úmysl či o pouhou kuriózní náhodu, ale mnoho lidí to jistě pobaví. Dnes jsem si náhodou z autobusu MHD všiml zaparkované dodávky této firmy. Nedalo mi to, došel jsem si domů pro foťák a udělal snímek. Takže ano, HTML s.r.o skutečně existuje!
Dnes jsem v RSS čtečce narazil na krátký video podcast představující můj program MozBackup. Abych řekl pravdu, je to docela nezvyklé pozorovat tu hezkou slečnu, jak hovoří o něčem, co jsem vytvořil. Posílal jsem odkaz na tento podcast několika lidem. Obsah nikoho zvlášť nezajímal, ale každému se líbila slečna, co to uvádí a způsob, jakým vyslovuje slůvko “jasnapaka” 
Možná jste nedávno zaregistrovali zprávičku o chybě OpenSSL v Debianu. Díky jedné úpravě se tam totiž rozbil generátor náhodných čísel, díky čemuž byly vytvářeny vadné klíče. Na blogu LOLDebian na to vyšel hezký díl Diberta. Musím říci, že mě vážně pobavil a ani nevím, zda se jedná o původního Diberta či tento díl vznikl úpravou některého dílu.
Dnes jsem se začetl do příspěvku Davida Barona, jednoho z hlavních vývojářů renderovacího jádra Gecko, na téma stáří softwarových chyb vs. jejich řešení. Asi bych to nepopsal lépe. Základní kámen úrazu je totiž u mnohých uživatelů v tom, že si myslí, že dle stáří softwarové chyby se odvíjí pořadí řešení. U otevřených systémů na správu chyb tak není nouze o komentáře typu “x let stará chyba. Jaktože není vyřešena? To je ostuda!” či “Produkt xyz to již má. Proto to musíme mít také!”.
Problém je v tom, že mnohým uživatelům nic neříká slovo priorita a rozsah. Když to hodně zjednoduším, tak řeknu, že čím více uživatelů něco chce, čím více uživatelů ovlivňuje konkrétní chyba či čím více si vývojáři myslí, že nová funkce bude pro uživatel přínos, tím více má oprava chyby/implementace novinky vyšší prioritu a tím dříve se řeší. Velkou roli zde hraje i již zmíněný rozsah, protože oprava jedné chyby může vzít více času než oprava druhé a to i řádově.
David jako hezký příklad uvádí Bugzillu projektu Mozilla (systém na správu chyba a žádostí o novinky). Projekt Mozilla funguje již více jak 10 let a jedná se o jeden z nejvíce sledovaných otevřených projektů. V Bugzille tak naleznete řadu evidovaných chyb/návrhů na vylepšení starých i několik let. Znamená to, že snad projekt Mozilla neřeší chyby? Kdepak, jen je neřeší dle času zadání, ale dle priority. Jak už to tak bývá, vyřešit nelze vše, na to jednoduše žádný projekt nemá kapacity. Obdobně návrh na novou funkcionalitu, která je pro jednoho důležitá, není zase důležitá pro jiného. Není nouze ani o protichůdné návrhy. Vývojáři jsou pak ti uprostřed, kteří nemohou vyhovět všem. Ostatně kdyby vyhověli, máme možná dnes ve Firefoxu renderování Wordovských dokumentů.
Je tomu více jak rok, co jsem začal dělat ve svém volném čase práci editora na serveru Mozilla Add-ons. Dělám to příležitostně, když zbude čas, ale přesto patřím k těm nejaktivnějším editorům. Za tu dobu jsem k této práci nashromáždil několik postřehů. Nejprve krátké vysvětlení, co role editora obnáší a jak to celé funguje.
Editor je člověk, co nahrávané doplňky kontroluje dříve, než se dostanou ke koncovým uživatelům. Autor doplňku nahraje na server jeho novou verzi, editor ji zkontroluje a buď její zveřejnění zamítne či povolí. Nahrávané doplňky se navíc třídí do dvou front v závislosti na tom, zda se jedná o aktualizaci již veřejného doplňků či se jedná o doplněk, který je nový. U nových doplňků navíc platí pravidlo, že před zveřejněním musí mít několik pozitivních recenzí (viz dále).
Pokud mát pocit, že server Mozilla Add-ons je ideálně fungující stroj, kde jeho jednotlivé části fungují ve vzájemné harmonii, pak doporučuji sundat růžové brýle. Základ je postaven dobře, ale jako u jiných otevřených projektů do něj vstupují lidé se svými úmysly, názory a potřebami.
Prvním problémem Mozilla Add-ons je nedostatek pracovitých editorů. Jednoduše takových lidí, kteří dokážou více než jen mluvit. Pokud bych vydělil počet registrovaných editorů počtem doplňků na serveru, vyšlo by mi vcelku rozumné číslo, které by znamenalo, že nápor aktualizací doplňků (a těch nových) lze bez problémů zvládat. Realita je bohužel někde trochu jinde, protože aktivní editory lze spočítat na prstech jedné ruky. Pár kdysi aktivních editorů již svou práci nedělá (jednoduše nemají čas, což chápu) a nové síly provedou pár zářezů a nic. U některých z nich mam i pocit, že jsou editory jen na oko, aby mohli večer v hospodě u piva vzbuzovat obdiv řečmi “pracuju na Mozilla Add-ons” nebo snad mít zářez do životopisu. Netuším.
Asi řada z vás tuší, jaký je výsledek. Čekací doba na schválení nové verze doplňku je delší než by bylo zdrávo a dostat na Mozilla Add-ons nový doplněk je skoro umění. V e-mailové konferenci Mozilla Add-ons tak není nouze o dotazy, jak dlouho ještě bude trvat schválení doplňku a o některých výlevech ani nemluvě. K tomu si ještě připočtěte chybějící jasnou dokumentaci, která by říkala, co musí nový doplněk nahrávaný na Mozilla Add-ons splňovat a máte o zábavu postaráno.
Nerad bych ale, abyste si po přečtení odstavců výše mysleli, že lidé provozující Mozilla Add-ons je banda neschopáků. Opak je pravdou a snaží se odvádět maximum. I to ale bohužel v současné době nestačí.
Pohleďme ale na druhou stranu barikády, kde stojí autoři doplňků, kteří chrlí nové doplňky a aktualizace těch stávajících a pochopitelně chtějí mít vše online (nejlépe v reálném čase). Osobně mi prošlo pod rukama několik set doplňků od minimálně několika desítek autorů. Jejich kvalita je, jak jinak, velmi proměnlivá.
Vedle kvalitních autorů, jejichž doplňkům nelze po stránce funkčnosti a kvality mnoho vytknout, jsou zde i ti z opačné strany spektra. Zde jsem už ztratil veškeré iluze. O doplňky, které ani nejdou nainstalovat, vyhazují výjimky, sestřelují aplikaci apod. skutečně není nouze. V takových případech je evidentní, že autor si s otestováním výsledku mnoho práce nedal (pokud si tedy dal vůbec nějakou).
Editora to pochopitelně zdržuje. Pokud k němu přijde doplněk, který je bezproblémový, jde vše rychle. U problémového je potřeba zamítnutí zdůvodňovat, aby autor doplňku věděl, cože je vlastně špatně. V lepším případě to stačí, v horším případě se vám autor doplňku na IRC/mailu snaží vnutit názor, že je vše v pořádku ač není.
Popsaná situace navíc spouští cyklus iterací, kdy autor doplňku nahrává nové verze, kdy něco málo upraví a zkouší, zda to tentokrát projde. Výsledkem je většinou opětovné zamítnutí s vysvětlením. A tak dokola. Pocit zmaru narůstá, výsledek žádný.
Tak co, neuvažovali jste o práci editora ve svém volném čase? Pojďme dále. S předchozím bodem souvisí skupina autorů doplňků, kteří si myslí, že čím kratší vývojový cyklus nové verze, tím lépe. Můj “favorit” byl schopen ve svých nejlepších letech vyprodukovat 10 nových verzí za týden než se mi podařilo mu vysvětlit, že to skutečně není ta nejlepší věc, co může dělat.
A aby toho nebylo málo, server Mozilla Add-ons se snaží zaplavit autoři doplňků, o jejichž užitečnosti by se dalo minimálně pochybovat. Automaticky generované lišty pomocí jedné webové aplikace jsou již naštěstí zakázány, ale ani to nebrání autorům, aby vytvářeli doplňky spočívající s v jednom tlačítku provádějící přesměrování na jejich stránky či například doplňky neodlišujících se funkčností od již existujících.
Jedna věc mě trochu děsí. Blíží se vydání Firefoxu 3.0 a počet aktualizací doplňků dočasně výrazně vzroste. Uvidíme, jak si s tím proces jejich aktualizací poradí.
Včera jsem si provedl ve virtuálu aktualizaci Ubuntu na poslední verzi 8.04. Její součástí je mimo jiné i Firefox 3.0 Beta 5 tj. vývojová verze, ke které nejsou ani poskytovány bezpečnostní aktualizace. Když jsem nedávno navštívil LinuxExpo 2008, shlédl jsem tam přednášku o OpenSUSE, kde bylo mimo jiné řečeno, že připravovaný OpenSUSE 11.0 bude takže obsahovat vývojovou verzi Firefoxu 3.0. K tomu budou ještě distribuovat grafické prostředí KDE 4.0, o jehož finálnosti by se dalo diskutovat a jenž ani dle slov tvůrců není moc vhodný pro koncové uživatele.
Nastalá situace hezky demonstruje problém, se kterým se linuxové distribuce potýkají. Na jedné straně se snaží být kvalitní a stabilní, na druhé straně jsou tvůrci bombardování dotazy uživatelů, jaktože nová verze programu XYZ ještě není v distribuci, když přeci včera vyšla a u konkurenční distribuce již je. Vývojářům řešící podobná dilemata skutečně nezávidím a bohužel se mi zdá, že v poslední době vyhrává snaha o aktuálnost nad stabilitou a kvalitou. Paradoxně díky samotným uživatelům Linuxu.
Ve dnech 15. - 16. dubna se v konferenční části pražského hotelu Olympik Artemis konala každoroční výstava a konference LinuxExpo. Naposledy jsem se jí účastnil v roce 2005, tehdy navíc z té druhé strany stánku, kdy jsem postával ve stánku projektu CZilla a ukazoval příchozím Firefox, Thunderbird a věci okolo. Letos jsem se rozhodl pro opětovnou návštěvu, tentokrát v roli návštěvníka a společnost mi dělali Adam Hauner (AHA) a Martin Hassman (Met). Tři roky od poslední návštěvy je poměrně dlouhá doba, takže první změnou pro mě bylo jiné umístění celé akce.
Výstavní část LinuxExpa mě vyloženě zklamala. Zatímco před třemi lety pamatuji, jak bylo narváno, tentokrát menší prostor působil prázdně. Výstavy se reálně účastnilo (dle propagačního materiálu, nepočítal jsem) 9 společností a 8 open source projektů (včetně linuxového magazínu Root.cz). LinuxExpo je dle informací na svých stránkách „největší středoevropskou výstavou a konferencí o Linuxu a open source“. Při vší úctě k organizátorům bych jen dodal, že je to spíše tím, že nic podobného se v blízkém okolí neorganizuje. Ústup podobných výstav je dlouhodobý a LinuxExpo není výjimkou. První rok to bylo něco nového, ty následující roky si firmy postupně spočítali, že se jim účast nevyplatí.
Ze dvou dnů, kdy se LinuxExpo konalo, jsem si vybral pro účast ten druhý. Důvody byly jednoduché. Dva ze tří konferenčních sálů byly po oba dny věnovány prezentacím komerčních produktů a služeb komerčních firem, sál 3 pak byl první den věnován Open Government 2008 (využívání otevřeného software ve státní zprávě), den druhý pak prezentací free a open source projektů. Volba byla tedy jasná.
Program začínal Petr Krčmář (šéfredaktor Root.cz) s přednáškou na téma „Je open source opravdu zadarmo?“. Osobně jsem se nic nového nedozvěděl, ale přednáška byla velmi dobře podána a Petr v ní například nastínil modely, jak některé open source projekty získávají pěníze na svůj chod. Poté následovala přednáška lidí od SUSE, kteří prezentovali hlavně novinky připravovaného openSUSE 11. Oproti Petrovi bylo znát, že ač jsou to určitě lidé technicky zdatní, prezentování jim už tolik nejde. Na druhou stranu se nedivím, stoupnout si před „nemilosrdné“ publikum není jednoduché. Takže v konečném účtování mají můj obdiv. Snad jen bych příště hovořil více pro lidi, technickým detailům a zkratkám moc lidí v sále nejspíš nerozumnělo.
Z odpoledního programu jsem si vybral přednášku „Linux, kamarád Internetu“. Pod tímto obecným tématem jsem čekal ledasco, ale to, co jsem shlédl skutečně ne. Přednáška byla kombinací varietního představení, neumu přednášet a nulové informační hodnoty. Ukázka toho, jak jde ovládat počítač skrze mobilní telefon, se zvrhla v neplánované otevírání webových stránek skrze mobilní telefon nejmenovaného šéfredaktora v publiku :). Nutno říci, že u této vsuvky publikum bavilo a pád Konqueroru při otevření ACID3 testu byl jen sladkou tečkou
Po tomto komickém varieté následovala přednáška Janka Wagnera na téma „Využití otevřených webových řešení ve školství“. Nadpis fakticky neodpovídal obsahu přednášky, kde si autor stěžoval (a jistě oprávněně) na kvalitu ICT ve školství. Po této přednášce byla na závěr panelová diskuse na téma otevřené formáty (jinak řečeno: ODF vs. OpenXML). Diskuse se účastnili Janek Wagner, Karel John z IBM a Jakub Vrána. Dříve ohlášený zástupce Microsoftu svou účast odvolal a Pavel Janík (lokalizátor OpenOffice.org) taktéž. I tak byla diskuse vcelku dobrá a kupodivu málo bouřlivá.
Kdybych měl letošní LinuxExpo zhodnotit, tak bych to řekl jednoduše: nic moc. Jsem rád, že jsem opět viděl pár známých tváří a poprvé jsem se potkal např. s Vlastimilem Ottem, který v současné době táhne webovou podobu časopisu LinuxEXPRES. Samotné LinuxExpo bude pravděpodobně i za rok, ale já dám pro příště asi přednost jiným akcím. Pokud jste letos nezavítali, budete mít dle organizátorů možnost si stáhnout přednášky z webu LinuxExpa. Jedinou výjimkou je přednáška Petry Popluhárové z Google, která konferenci zahajovala. Údajně hovořila o velmi kladném vztahu společnosti k open source. Tak snad právě proto Google slajdy prednášek neposkytuje.
Jedna perlička na závěr. V tašce s propagačními materiály, kterou jsem dostal u vchodu, jsem narazil na propagační časopis IBM, generálního partnera celé akce. Pokud se do něj začtete, můžete si na straně 2 přečíst, jak se zde IBM chlubí, že již 14 let po sobě získává v americe více patentů než kterákoliv jiná společnost. Údajně jich má již 3 621. To se myslím každému fandovi Linuxu poslouchá velmi dobře.
Že lidé přecházejí z jedné firmy do druhé, na tom není prakticky nic divného. Včera mě však zaujala zpráva o přechodu Douglase Merrilla ze společnosti Google do EMI. Je přecejen trochu nezvyklé, aby přední a úspěšný manager IT společnosti (a společnosti Google obzvlášť) přešel do společnosti v hudebním průmyslu. Vydavatelství EMI se dlouhodobě nedaří a obdobně jako jiná hudební vydavatelství skomírá. Douglas bude mít v EMI na starosti celý digitální obchod tj. oblast, která je mnohými považována za budoucnost hudebního průmyslu. Bude zajímavé sledovat, jak se s touto výzvou vypořádá a zda to bude znamenat nějakou významnou změnu v přístupu hudebního průmyslu k Internetu. Moc bych si to přál.
Dnes byl uvolněn WordPress 2.5, populární publikační systém, na kterém běží i tento blog. Vzhledem k tomu, že jsem měl trochu volného času, provedl jsem si upgrade z předchozí verze. Jednoduše jsem jako vždy podle postupu uvedeném v readme.html zazálohoval starou instalaci, provedl smazání skriptů a nahrál novější verzi. Při spuštění upgrade skriptu (upgrade.php) jsem ovšem narazil na menší problém. Namísto klasické stránky informující mě, že vše proběhlo v pořádku, se na mě vyrojila prázdná stránka a nic víc.
Po chvíli pátrání jsem přišel na to, co jsem udělal špatně. Celý můj omyl způsobilo opětovné nahrání konfiguračního souboru wp-config.php z původní instalace, který ovšem od WordPressu 2.5 obsahuje navíc konstantu SECRET_KEY, kterou musí uživatel doplnit náhodným řetězcem. Pokud instalujete novou instalaci WordPressu, pravděpodobně to za vás doplní průvodce instalací (tipuji, nezkoušel jsem), ale při aktualizaci to musíte provést ručně. Při aktualizaci blogu se tedy podívejte do vzorového konfiguračního souboru wp-config-sample.php, odsud si PHP konstantu zkopírujte a vyplňte náhodným řetězcem dle instrukcí.
Dnes jsem cestou domů potkal jednoho známého z univerzity. Začal mi horlivě vyprávět o úžasném programovacím jazyku ABC, v kterém pracuje s frameworkem XYZ a nezapomněl si postěžovat, jak jsou ti uživatelé, pro které vyvíjí jakýsi informační systém, “tak hrozně blbí”. Nějak si nemůžu pomoci, ale on a podobní mají poněkud zkreslené vnímání světa. Žijí ve světe, kde ústřední roli hraje jimi zvolená magická technologie a uživatelé s jejich potřebami jsou jen ten dotěrný hmyz okolo. Vždyť on tomu přeci nejlépe rozumí.
Pracovně to nazývám “technologická onanie”. Jedná se o zapálení pro technickou část věci (na čemž by nebylo nic špatného), ale zároveň o ignorování podstaty věci. Tou jsou v případě software uživatelé, pro které je určen, a kteří mají jiné hledisku hodnocení jeho kvality. Je nezajímá, jakou úchvatnou technologii vývojář pro jeho tvorbu použil. Jejich hodnotícím kritériem jsou takové pojmy jako snadná použitelnost, funkce řešící jejich potřeby či novinky, které jim zpříjemní práci. To bohužel lidé z IT často nechápou a na prvním místě vidí své technologie.
Denně mi chodí několik desítek e-mailů z Bugzilly projektu Mozilla s komentáři k jednotlivým záznamům, které sleduji. Ač se snažím už záznamy týkající se technologií nesledovat, občas mi nějaký zbloudilý dorazí a já se kolikrát nestačím divit (vlastně už se ani nedivím). Nevím proč, ale určitá skupina lidí má jakési nutkání tyto záznamy komentovat, poukazovat na to, že to dosud není implementováno (a jinde je) a nejlépe tím blokovat nejbližší vydání produktu, protože “je to totálně blokující”.
Nedávno jsem potkal tetu, která mi řekla: “Vážně nechápu, proč nemůžete ten software dělat nějak pochopitelně pro normální lidi.”. Řekl bych, že je to typické vnímání IT světa majoritou lidí. Důvodem je přitom jen nepochopení potřeb lidí, kteří jednoduše nejsou tak vidět, a pro které je software jen prostředkem pro jejich práci. Vývojáři bohužel mají svou modlu (ehm.. technologie) a nevypadá to, že by se jich rádi vzdali.
